Nejsem příznivcem workshopů. Zastávám názor, že vás na nich lektor většinou stejně nic nenaučí. Neprozradí vám svoje finty, postupy, know-how. Neláká mě přetlačování se s ostatníma fotagrafama. Neláká mě situace kdy vám lektor připraví scénu, nasvítí, napózuje modelku a teď si udělejte „skvělé“ fotky. Všichni stejné. Jsou pouze tři důvody, proč se pro nějaký workshop rozhodnu. Musí to být opravdu zajímavé téma (to nebyl tento případ). Jdu tam abych získal nové kontakty na modelky. To také nebyl tento případ, jelikož jsem s Aničkou, Denisou i prostořekou ostravandou Bárou v minulosti už fotil a tak kontakty mám. Znám i organizátory Rudu a Libora, takže ani kontakty na ně jsem nepotřeboval získat. Proto také vím, že oni neorganizují workshopy výše popsaným způsobem, na což si jeden ze zúčastněných fotografů na začátku stěžoval, páč se to tak na jiných workshopech přece dělá. Třetí důvod – musí to být velice zajímavé prostředí ke kterému bych se jinak nedostal. No a právě to prostředí staré čistírny odpadních vod v Bubenči mě přesvědčilo.
Jak už jsem napsal. Všechny modelky jsem už z dřívějška znal, takže jsem věděl co od které můžu a mám čekat. Nejprve jsme si prošli celou čistírnu, abychom si udělali představu kde a co chceme vyfotit. Přiznávám se, že ačkoliv to byl aktový workschop, nechtělo se mi jen fotit nahý holky. Líbily by se mi s tom prostředí spíš nějaké fashion fotky, ale bylo mi jasné, že na tuhle variantu holky nebudou připravené. Jakmile jsem ale při prohlídce uviděl to šílené „umyvadlo“, nebo spíš dřez (viz úvodní foto) hned jsem věděl, že do něj chci nacpat Aničku na nějakou ujetou fotku. To ona miluje. Následně jsme se rozdělili do tří skupin. Bylo nás šest fotografů a tři modelky, takže poměr byl 2:1. Libor s Rudou preferují způsob, že vždy z těch dvou fotí jen jeden. Druhý si vymýšlí svojí fotku a nefotí. Potom se vystřídají a fotí zase ten druhý. Scénu nevymýšlí, nepřipravují, ale pokud je požadavek na světla, radu, pomoc jsou vždy připravení splnit fotografovo přání. To mi celkem vyhovuje. Jako první jsme dostali na focení Aničku.
Další modelka kterou jsme mohli fotit byla Denisa. S tou jsem chtěl vyfotit nějaké oblečenější fotky. Něco extravagantního, trochu ve stylu zpěvačky Madony. Takové oblečení úplně Denisa neměla, nicméně něco jsme vybrali i když pár fotek v outfitu, který si vybral můj fotografický kolega a parťák jsem také udělal i když na jiném místě. Náhodou jsme si s Romanem celkem vyhovovali v tom, že jsme si každý fotil to své a neopisovali jsme jeden od druhého.
Jako poslední nám byla přidělená Barča. S tou jsme se domluvili na čisté nahotě. Teda spíš nám to domluvila ona 🙂 Mně se hrozně líbíl jeden sloupový sál. Roman nebyl proti a tak jsme se tam vydali.
Na závěr musím napsat že všechny tři modelky jsou naprosto exkluzivní, zkušené a ochotné dívky, které pro fotku udělají téměř cokoli. Za to si zaslouží můj obdiv a velké poděkování. Ještě připojím pár fotek „ze zákulisí“. I když se mi ráno nechtělo jet a zvažoval jsem, že se na to vybodnu, nakonec jsem si to moc užil. Rád jsem po dlouhé době potkal zase objímací Aničku se kterou jsme si domluvili další focení. I Denisa projevila vážný zájem o soukromé focení se mnou. Takže supr.
Tady je těch pár fotek ze zákulisí.
Na úplný konec ta umyvadlová fotka s Aničkou.
