Focení je dávný klukovský sen, který si v dospělosti užívám se vším, co toto nadšení přináší. S přestávkami fotím od dětství, ale naplno jsem se focení začal věnovat kolem roku 2000. Nepatřím do škatulky běžného fotografa. Vnitřní pocity, hledání jednoduchosti, hry linií, tvarů a světla, neviditelné myšlenky a genius loci velmi ovlivňuje moji tvorbu a pohled na fotku jako takovou. Pro mé vyjádření je důležitý pocitový obsah, jak a čím fotka promlouvá, jakou nese informaci a záznam jedinečnosti. Fotografování pro mě není pouhé a bezhlavé mačkání spouště, nebojím se experimentovat, často snímek ani neudělám, jen uložím do paměti. Používám netradiční postupy a techniky nebo třeba staré manuální objektivy jedinečných vlastností, které moderní doba stírá. Vnitřní pocity a nálady jsou často mojí múzou při tvorbě abstraktních fotografií reálných objektů. Žánr abstrakce je můj osobitý vnitřní svět, objevování neviděného, cesta do hloubi duše. Protikladem je pak reportážní a dokumentární fotografie, která svou povahou stojí zcela na opačném konci. V zásadě ale nemám přímočaře vyhraněnou žádnou „fotografickou disciplínu“, inspirativní je pro mě portrét v přirozeném světle, česká krajina, příroda nebo akt. Věnuji se ale i produktovým a svatebním fotografiím. V roce 2008 jsem, jako jeden ze sedmi statečných, spoluzaložil Fotoklub Pražský CWak – PCW. Více jak deset let se oficiálně podílím na chodu, celkovém fungování a klubové organizaci všeho druhu. Je mojí radostí, a nejen fotografickou, že jsem zde našel životní přátele a parťáky do nepohody. Nesmirně mě těší všechny dosažené úspěchy PCW, ale i jednotlivců..