Newborn je fotografická disciplína zabývající se focením spících (nejlépe) novorozeňátek, pokud možno tak do 14 dní věku. A takto se s tímto náročným tématem poprala Monika. Samozřejmě čím dříve po narození se do focení pustíme , tím lépe. V tomto období je nejjednodušší dítě uspat. Později s tím jsou problémy, dítě už je živější, snadněji se vzbudí, déle se uspává, nebo je úplně nemožné ho uspat, když to zrovna potřebujeme…a fotit mimčo které řve, nebo se cuká, není zrovna cílem. V tomto směru jsem byla nepopsaný list… ale, koncem května jsem očekávala narození svých dvojvaječných dvojčátek Elišky a Lukáše a dlouho dopředu jsem plánovala, jakým způsobem je budu fotit. Nastudovala jsem si potřebné informace, nakoupila potřebné pomůcky a rekvizity – jako: bean bag, vinylová pozadí, látkové wrapy jak na pozadí, tak na zabalení miminka, doplňky jako čelenky, sukýnky, čepičky apod. Dost lidí mě od toho zrazovalo: …budeš mít dvojčata a nebudeš mít čas se najíst, natož je fotit… ano, skutečně… čas na jídlo nezbýval, ale když se chce, všechno jde. Přesto, že jsem byla po císařském řezu strašně vyčerpaná a všechno mě bolelo, pustila jsem se do práce. Po pár dnech po příchodu z porodnice jsem začala s pokusy. Základní věci při focení nb jsou: fotit nakrmené dítě, teplo – takže vytopená místnost a větrák s teplým vzduchem, který navíc krásně hučí, bílý šum – imituje miminku zvuky které slýchalo v děloze. Dá se použít např. aplikace v mobilu, ale mě stačila i obyčejná digestoř. Potom člověk potřebuje látkové plíny a deky na zabalení nahého miminka při uspávání a běžné potřeby pro miminko – hodil se i dudlík. A hlavně, dostatek času a trpělivosti. Fotila jsem je v kuchyni, kde je nejlepší světlo od okna. Možnosti kdy/jak uspávat jsou dvě: 1. uspat nahé dítě jen v plence v náruči zabalené v dece a pak ho naaranžovat na pozadí a „nazdobit“ nebo 2. nakojené dítě naaranžovat na pozadí a pak se ho snažit uspat – dudlíkem, jemným hlazením po spáncích, nebo na kořeni nosu, bílým šumem, pomáhá přikrýt dekou, znovu nakojit. Mě přišla jednodušší druhá možnost, protože když jsem uspala a pak složitě aranžovala, tak se mi vždy mimčo vzbudilo a už nechtělo zabrat. Ale při focení obou dětí najednou jsem nejprve uspala a pak aranžovala k sobě. Případně jedno naaranžovat, uspat a pak k němu dát druhé spící. Postup byl takový, že jsem si připravila potřebné rekvizity a fototechniku. Co se týče techniky, používala jsem převážně 50 mm objektiv na cropovém těle. Clonu 2,5 -5, iso 200, čas spíš kratší. Na detaily jako uši, rtíky, nos jsem pak používala ohnisko 100 mm. První pokusy dopadly špatně, Elišku jsem dobře neuspala, budila se a cukala sebou. Pozadí nebylo dobře vypnuté. Řekla jsem si – „Takhle to tedy rozhodně vypadat nemá“. Celá akce trvala asi 2 hodiny. Než jsem všechno vyndala ze skříní, donesla do kuchyně, vybalila a naaranžovala, potom zkoušela uspat a nafotit nejprve jedno dítě, pak druhé … a zase uklidit a vyprat počůrané a poblinkané rekvizity. Pro vaši představu – pohled do zákulisí mého atelieru, tedy kuchyně: První neúspěšné pokusy: Další dny jsem to zkoušela znovu, starší syn byl u babičky a doma mi pomáhal ochotný manžel, čímž mi to oba dost usnadnili. Cílem bylo uspat a vyfotit obě dvojčata dohromady. Což se ukázalo jako problematické, protože jak jsem je dala už uspané k sobě, ucítily dotek a začaly se okamžitě budit. A když už se toto povedlo, tak se mi zase nelíbilo aranžmá, světlo nebo kompozice. Nakonec jsem ale přeci jen nafotila něco, s čímž jsem byla spokojená. Každé další focení pak už bylo delší a trvalo kolem 4 – 5 hodin. Fotila jsem děti dohromady i zvlášť, jedno dítě spalo, druhé se fotilo. Používala jsem také různé rekvizity. A jak fotky dopadly? Podívejte se na výsledky před a po editaci: A samozřejmě – dudlíky se musí vyndat z pusy a ihned fotit, než se začnou budit: A opět před a po editaci: Eliška: Lukášek: Následující fotka se povedla při mém asi nejkratším focení – prakticky jsem jen vyndala věci, děti uspala, vše naaranžovala a vyfotila jedinou fotku. Pak se ale hned miminka vzbudila a už se nepovedlo za žádnou cenu je uspat. Ale ta práce za to stála, jsem s fotkou spokojená..:) Ale je pravda, že miminka zrovna neměla svůj den, takže jedna plačící v dlani tatínka: Spící Ela před a po editaci: Ze všeho nejdůležitější při focení nb je bezpečnost dítěte! Tady pomáhal ochotný tatínek, vše bylo naaranžováno a připraveno. Stačilo jen vyndat dudlík a dítě odkrýt, pak je nutné ihned fotit a správně komponovat, není čas na pokusy. Kromě toho, že se může dítě snadno a rychle vzbudit, hrozí pád ze stoličky. A ještě ukázka jednoho netradičního ořezu, který mám moc ráda: Samozřejmě jsem taky chtěla zkusit venkovní focení! Dá se fotit i venku, ale je to složitější. Důležitý je citlivý výběr místa a teplo, takže v létě venku, nebo kdo má možnost, v zimě ve skleníku. Doporučuji vybrat klidné prostředí, kde se moc necourají lidi. Mají totiž ve zvyku do toho mluvit a často mají pocit, že dítě trápíte. Což samozřejmě není pravda. Nemělo by tam být moc hmyzu, nejlépe žádný. Dítě se fotí ve stínu. Je nutné ho rychle naaranžovat, uspat, nafotit a pak zas rychle obléci. Veškeré rekvizity je potom nutné vyprat a vyčistit. Když jsem poprvé fotila venku, donesla jsem si Elu v sedačce, naaranžovala vše potřebné, uspala, začala fotit. Asi za 3 minuty ale začalo pršet. No nevadí – výsledek se mi líbí 😉 Výsledné foto: Nejlépe je, když se miminko začne pomalu budit, až když je vše nafoceno 🙂 Fotila jsem i momentky, detaily: Když už je nafoceno, z nafoceného materiálu můžete pro zpestření dělat i koláže, různé diptychy, triptychy,… Děkuji, že jste dočetli až sem 🙂 Focení dětí je sice náročná disciplína, vyžadující trpělivost, ale zase si při něm užijete hodně legrace i napětí. Moje další fotky najdete na mé fb stránce: Výtvarný ateliér Monna, nebo na webu: https://www.monikahulova.cz/ Monika