Téma domácího úkolu znělo jasně. Černá a bílá. Ne černobílá fotografie, ale černá a bílá.
Přemýšlel jsem jak se tohoto úkolu zhostit. Nejprve mě napadlo sehnat dvě modelky – bělošku a afroameričanku. Pak jsem si řekl, že totéž možná napadne i někoho jiného a tak jsem tento námět zavrhl a přemýšlel dál. A pak to přišlo. Černá a bílá. Dobro a zlo. Hurá. Ale jak na to? Jak vyfotím dobro a zlo? Nakonec jsem i to vymyslel. Vyfotím temnotu, která bude do sebe vtahovat nevinou, něžnou bílou dívku.
Obstaral jsem si černý samet na temnotu. Koupil dvě kila tekutého pudru na tu nevinnost. Sehnal nějaké další propriety. Po dlouhém přemlouvání se jsem oslovil a sehnal modelku ochotnou nechat se zapatlat tím pudrem. To nebylo tak složité. Složitější to bylo s tím že do té temnoty jí budou vtahovat ruce. Pokud si nějaké nesežene budou to moje ruce. I to jsem překonal. Dost práce mi dalo sehnat atelier, kde se dá upevnit foťák vysoko pod strop aby se s ním dalo fotit kolmo dolů a který má také sprchový kout na umytí. I to se mi nakonec povedlo a tak nic nebránilo tomu vrhnout se do víru tvořivosti.
Jenže to jsem si jen myslel. Domluvili jsme si termín, který nakonec nevyhovoval ani jednomu z nás L Chápete to? Tak jsem termín po domluvě s atelierem přesunul na jiný den. Pan majitel byl tak slušný, že mi přesunul i peníze a nemusel jsem tedy platit znovu. V náhradním termínu čekám před atelierem a pípl mi mobil. „Ahoj, omlouvám se ale ….“ No nic. Zašel jsem tedy za majitelem a domluvil se na jindy s tím že už mi z těch tří zaplacených hodin, přesune dvě a jednu pak doplatím. OK. Vymysleli jsme tedy další termín a zase „Ahoj, moc mě to mrzí ale ….“ Tak jsem zašel za majitelem. Připadal jsem si jako absolutní transkontinentální hovado.
Takže fotku nemám. Několik set korun taky nemám. Sebevědomí v háji.
Teď přemýšlím nad tím, že asi nebudu mít domácí úkol a taky nad tím, proč se ty holky domlouvaj na něčem, co nakonec nechcou dodržet.
Vy co fotíte s lidma, TAKY TO ZNÁTE?